Vyrůst mezi stromy

22. dubna se koná Den Země.

Navštivte váš strom a vyfoťte jej.

skok na hlavní menu | menu sekce Jak na to?


Další stromy

 22. 04. 2010, 09:50

Stromy jsou jedny z nejdéle žijících organismů na planetě. Rostou dlouho, vytrvale a pomalu a právě proto dokážou pro své okolí udělat neuvěřitelně mnoho. Chcete-li seznamte se se svým stromem, který jste zasadili na Den Země.

Každý strom, který někde zasadíte dokáže vytvářet kyslík, osvěžit a ochladit vzduch, zachytit prach a škodliviny, hubit choroboplodné mikroorganismy, poskytovat stín a tlumit hluk. Navíc je svou velikostí ochranou a zároveň půdou pro život dalších živočichů a rostlin. stává se biotopem.

Seznamte se blíže se svým stromem. Třeba zjistíte, že jeho pozorování může být zajímavé. Budeme velmi rádi, pokud se o vaše zjištění podělíte s ostatními sazeči. Stačí vložit souřadnice stromu do mapy a občas poslat fotografie z jeho života.

Jaké stromy skauti nabízí?

Habr obecný (Carpinus betulus)

je statný jednodomý listnatý strom dorůstající výšky asi 25 m. Systematicky se řadí buďto do vlastní čeledi habrovité, nebo zejména ve starších systémech do čeledi lískovité. Jeho původní areál zahrnuje Evropu, Kavkaz a Asii od Turecka po Írán. Poskytuje cenné tvrdé dřevo.

Vzhled

Statný strom s mohutnou vysoce klenutou, leč někdy poněkud nepravidelnou korunou. Kmen je pokryt šedou hladkou kůrou, větve leskle hnědou. Listy jsou střídavé, podlouhle vejčité, na vrcholu krátce zašpičatělé, dvojitě ostře pilovité.

Kvete od dubna do května. Květy jsou jednopohlavné: samčí květenství tvoří nicí 3–5 cm dlouhé jehnědy, svazčité samičí jehnědy s trojlaločnatými listenovými obaly rostou na letorostech. Plodem je oříšek ukrytý v trojlaločnatém listenovém obalu (křídle).

Stanoviště a použití

Roste v hájích a smíšených lesích nižších poloh. Dobře snáší seřezávání, je proto často používán v živých plotech. Jinak je vysazován též pro své kvalitní tvrdé dřevo vhodně pro výrobu různých nástrojů a mechanických komponent.

Hloh (Crataegus L.)

je početný rod keřů a stromů z čeledi růžovité, které rostou v mírném pásmu severní polokoule. Květy jsou pětičetné, bílé, růžové nebo červené, plody jsou červené malvice (hložinky). Počet druhů, které se mezi sebou snadno kříží je odhadován na 200 až několik tisíc, v závislosti na přísnosti kritérií pro uznání samostatného druhu.

Použití

Hlohy patří mezi léčivé rostliny. Z planě rostoucích domácích druhů (k léčení lze použít všechny druhy) se sbírají květy (Flos crataegi), listy (Folium crataegi) anebo méně často i plody (Fructus crataegi). Z pěstovaných okrasných hlohů s růžovými a červenými květy se droga nesbírá.

Hlavními obsahovými látkami hlohových drog jsou flavonoidy a triterpenické kyseliny. Dále jsou obsaženy aminopuriny regulující krevní oběh, třísloviny, saponiny, v plodech také karoteny, sacharidy a vitamíny C a B.

Hlohové drogy se používají hlavně v léčivech ke snížení krevního tlaku a majících uklidňující účinek na nervovou soustavu. V lidovém léčitelství se hloh používá proti skleróze, vysokému krevnímu tlaku, nespavosti, předrážděnosti, bušení srdce, arytmiích, srdeční neuróze, klimakterických potížích, migrénách apod. Příznivě působí zejména při dlouhodobém užívání ve stáří svým tonizujícím účinkem při srdeční slabosti.

Dřevo hlohu je velmi tvrdé, rodový název je odvozen z řeckého krataiós, což znamená „silný“, „pevný“ a sloužilo k výrobě topor seker.

Jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia)

je strom velký do 15m. Je rozšířen v mírném pásmu severní polokoule, hlavně v Evropě a Asii. Délka jeho života je krátká. Je opadavý, samosprašný. Plody jsou velké do 1cm, kulovité, červené, v latnatých chocholících, jsou velmi bohaté na vitamin C a pektin.

Jeřáby obecné jsou velmi atraktivní stromy s typickými, svrchu tmavšími lichozpeřenými listy. Smetanově bílé nadýchané květy vyrůstají ve velkých chocholičnatých latách, podobných květenství černého bezu, a nepříjemně voní. Na podzim se větve prohýbají pod tíhou jasně červených až šarlatových plodů, které zůstávají na stromě až do zimy.

Stanoviště a pěstování:

Jeřáb dobře snáší i poměrně kyselé půdy, nemiluje ale vápnitou nebo křídovou zeminu, ve které se dožívá nízkého věku. Dává přednost sušším stanovištím, v přírodě se ale běžně vyskytuje u horských potoků nebo ve vlhkých pahorkatinách.

K udržení koruny postačí výchovný řez,musíme ale hlídat a odstraňovat přerostlé výhony. Přímé mladé výhonky můžeme opatrně stahovat dolů pomocí zátěže uvázané ke koncům větví. Téměř všechny druhy i kultivary jsou velmi ozdobné květem i plody a na podzim se zbarvují krásnými karmínovými odstíny, většinou ale nevoní příliš sladce. Jeřáby jsou významné pro ptáky a hmyz, hlavními opylovači jsou mouchy a komáři.

Použití

z jeřabin se vyrábí zavařenina., která se téměř vyrovná marmeládě a hodí se ke zvěřině nebo tučným a studeným pokrmům. Je z nich možné připravit i kompoty a sirupy a někdy se užívají k dochucení jablečných pokrmů. Dělají se z nich také kvasné a lihové nápoje a sušené plody se mohou v nouzi přidat do jídla jako náhražka chleba. Podobným způsobem se tradičně využívaly i plody oskeruše.

Kůra jeřábu se užívala k barvení a louhování, pevné dřevo sloužilo k výrobě násad a rukojetí. Dřevo oskeruše je tuhé a odolné. Plody břeku se užívaly v lékařství.

Druhový název aucuparia pochází ze slova „aucupium“, což znamená vnadidlo k chytání ptáků, a dokládá, že jeřabiny se kdysi užívaly jako návnada. Ptáci skutečně jeho trpkou a hořkou chuť milují.

Lípa malolistá (Tilia cordata)

je český národní strom. Statný opadavý listnatý strom s košatou, vysoko klenutou korunou, který dorůstá 30 a více metrů. Statný kmen je pokryt tenkou, tmavou a mělce podélně zvrásnělou kůrou. Pupeny jsou černohnědé, vejcovité. Listy jsou dlouze řapíkaté, nesouměrně srdčité a lysé, pouze v úhlech velkých žilek na spodní straně listů mají rezavé chomáčky chlupů (na rozdíl od lípy velkolisté, která je má bělavé).

Kvete od června do července. Květy jsou oboupohlavné, žlutavě bílé, stopka vrcholíků je téměř do poloviny srostlá s jazykovým blanitým listenem. V době květu omamně voní. Plod je jednopouzdrý kulovitý oříšek s tenkostěnným oplodím. Běžně se kříží s lípou velkolistou (výše uvedený rozpoznávací znak slouží pouze k rozlišení čistých jedinců, existenci kříženců nezohledňuje). Kříženec se nazývá lípa obecná (Tilia x vulgaris).

Stanoviště

Je původní v Evropě, na východ až po západní Sibiř a na Kavkaze.

Vyskytuje se prakticky po celém území České republiky, v horách nad 900 m n.m. však většinou zcela chybí. Roste hojně v listnatých a smíšených lesích od nížin do nižších horských poloh. Je typickou příměsí dubohabřin (sv. Carpinion), suťových lesů (sv. Tilio-Acerion), lipových bučin (Tilio cordatae-Fagetum) a v některých typech sušších variantách tvrdých luhů (podsv. Ulmenion). V přirozeném stavu však tvoří jen příměs v těchto lesích.

Použití

Lipové dřevo je měkké a lehké, dobře opracovatelné, vysoce ceněné řezbáři. Používá se k výrobě hudebních nástrojů, vyřezáváním zdobeného nábytku i k další řezbářské práci. Je surovinou pro přípravu tzv. aktivovaného dřevěného uhlí, které má podobné vlastnosti i použití jako živočišné uhlí (viz např. Carbofit).

Jako droga se užívá květ i s listenem (Flos tiliae). Sbírá se ještě před plným rozkvětem, neboť v něm nesmějí být plody. Natrhané květy se suší a používají pro přípravu lipového čaje nebo kombinovaných léčivých směsí. Při sběru je třeba dát pozor na záměnu s lípou stříbrnou nebo lípou americkou, jejichž květy nemají žádané účinky. Záměna s lípou velkolistou či s jejím křížencem s lípou malolistou není na závadu.

Účinné látky mají široké spektrum použití, neboť mají účinky antispasmatické (proti křečím), diaforetické (zvyšují pocení), sedativní (uklidňující), hypotensivní (snižující krevní tlak), zvláčňující pokožku a slabě astringentní (svíravé).

Čaj (často používaný ve směsi s bezem černým nebo hluchavkou bílou se proto používá při onemocněních dýchacího ústrojí, zejména při nachlazení a při kašli, kde pomáhá uvolňovat hleny. Dále je užíván při potížích s ledvinami a močovým měchýřem. Uvádí se užitečnost i při slabších problémech se žlučníkem. Reguluje činnost trávicího ústrojí.

Listy spařené vodou a smíchané s vínem se používají jako obklady při popáleninách a svalových křečích.

Střemcha obecná (Prunus padus)

patří do čeledi růžovitých (Rosaceae) a je známo více jak 25 různých kultivarů. Areál původního rozšíření byl v severním mírném pásu od britských ostrovů přes střední a severní Evropu až do východních oblastí Ruska.

Je to opadavý strom dorůstající až 15 m do výšky a až 8 m do šířky. Patří mezi rychle rostoucí stromy. Jedná se o velice otužilou dřevinu, která je mrazuvzdorná až –40°C. Strom vytváří hustou korunu. Mladé větvičky bývají zprvu jemně ochlupacené, později jsou lysé, převislé a dostávají temně hnědou barvu. Listy bývají obvejčité až eliptické, pilovité a směrem ke špičce se zužují do špičky. Jsou velké až 12 cm a mají tmavě zelenou až modrozelenou barvu.

Střemcha vykvétá v květnu drobnými bílými kvítky, které jsou uspořádány v hroznech obsahujících 15 až 20 květů. Tyto hrozny mohou být velké i 15 cm. V době květu je jimi strom doslova obsypán a působí velice dekorativně. Květy navíc intenzivně voní a tak působí celkově velice hezkým dojmem. Tyto kvítky jsou samosprašné a jsou opylovány mouchami a včelami. Později se z těchto kvítků vytváří hrozny drobných peckoviček velkých až 1 cm. Tyto peckovičky mají červenočernou až černou barvu a obsahují jedno semínko. Plody dozrávají od července do srpna. Chuť těchto peckoviček bývá více či méně trpká a pro přímý konzum se moc nehodí. Používá se v kuchyni na výrobu džemů a jako přísada do kompotových směsí.

Stanoviště

Tato dřevina není náročná na druh půdy a tak snese jak písčité, tak i hlinité a jílovité půdy. Dobře prosperuje také jak v kyselých, tak i neutrálních a zásaditých půdách. Pouze nemá ráda přísušky, a proto je potřeba ji v horkých letních dnech občas zalít. Můžeme se s ní setkat jak v otevřených, slunečných místech, tak i ve světlých lesích a hájích. Plody jsou velice cenné pro lesní zvířátka a ptactvo. Je velice odolná vůči chorobám a škůdcům.

Zdroje textů a obrázků: